Kapitola třicátáprvní Návštěva Bradavic

4. března 2007 v 20:37 | K této kapitola nemám co dodat jenom doufám, že se Vám bude líbit a také, že napíšete, co asi? No komentáře :-))))) |  Harry Potter a čarodějův učeň
Hermiona zašla nad Harryho vyprávěním i když už to byla půl hodina co o potičce s vetřelci pověděl přátelům. Ležel ve své pracovně v pracovně. Přikryl se lehkou dekou a odpočíval. Bylo mu dobře opět s přáteli. Miloval tyto společné chvíle. Hedvika mu seděla na rameni. Ron seděl za jeho mramorovým stolem zdobeným Hierouovou soškou, psací soupravou, ve stojanech naskládaných na sobě měl sešity a dopisní papíry, vedle toho měl pečetní razítko a hrany stolu byly olemovány hordami knih. Hermiona seděla na stoličce vedle zlatého glóbusu. Tato mladá, učená čarodějka Harryho pracovnu zbožňovala. Začalo se jí líbit umění, čehož měl Harry v kanceláři spoustu a od jakživa milovala knihy a Harry měl pěknou zbírku nádherných a nedosažitelných- pro většinu lidí- exemplářů. Za některé knihy by lidé dali miliony. Harry většinu knihony zdědil po předcích a také častěji chodil do knihoven Valhaly. Většina poměrně velké kanceláře byla olemována vysokými regály plnýmch knih. Okolo dveří napravo i nalevo byló prázdno. Místo zdobily dva obrazy. První byl Kylův a ten druhý Hierouův. Na některých výjmečných místech, kde nebyly knihy byly další obrazy. První byl Síriuse pak si své místo zasloužil hlavně Brumbál a Neznámý, po kterém se Harrymu stýskalo. Všichni muži na stěnách mu chyběli. Za stolem byly další a tím také poslední obrazy Lili a Jamese Potterových. Na ty se Harry obracel s nadějí, že mu poradí při velkých rozhodnutích. Ovšem nebyly to mluvící a pohyblivé obrazy jako v Bradavicích, ale ty pravé. Za Hermionou byla mapa hor, ve kterých žil. Pod ní na polici byl plánek Valhaly a hlavně Pobertův plánek, pro který si pravidelně chodil Ron. Vedle glóbu byla umělecká soška Odina. Potom bista Thora a malinká soštička řeckého boha Apollona.Harry si najednou vzpoměl na svou novou zbraň. Odkopal ze sebe deku a vykročil ke stolu. Zvedl z boku brašnu a pohlédl do ní. Byl tam jeho deník, do kterého si zapisoval všechny poznatky a také pokroky jeho žačky. Potom v ní bylo několik rostlin a jeho obřadní roucho. Sklenka vody byla samozřejmostí. Také pár pytlíků s bílím a rudým prachem bylo vhozeno do přihrádek. Harry odsunul roucho a flétnu, na kterou ho velice začalo bavit hrát. Pak uviděl dýmku ze které nekouřil a také svůj meč. Harry se divil jak se do tak malého prosotru vešlo tolik věcí. Vytáhl meč a obtočil ho v ruce.
"Páni" zalapal po dechu Ron. Hermionu zbraň moc nezaujala. To spíše Rona. Rudovlasý kouzelník se k ní přiblížil a prsty přejel přes ostří. Bylo hladké. "Můžu?" zeptal se. Harry kývl a chytil meč za ostří. Pobídl přítele, aby zbraň chitil za jílec. Meč mu jaksi nešel do dlaně. Byl nepohodlný a nějak mu na něj nešli poskládat prsty.
"Je překrásná" kochal se Ron a sekl do vzduchu. Ozvalo se zasvištění a kouzelník meč podal čaroději. Harry ho položil na stůl a ještě chvíli na něj hleděl. Potom se jeho pozornost upoutala na velikou hodinovou skříň. Složitý mechanizmus tsarých hodin byl ukryt za dřevem. Rámy skříně a hodin byly zlaté. Stříbrná ručička, který ukazovala hodiny byla na osmi hodinách večerních a delší minutová ručička byla na půl.
"Už je půl devátý, měli bychom jít" Ronova výzva u Hermiony vzbudila nespokojené bručení a také vztávání ze židle.
"Zítra tady nemůžem, protože je zápas a já ještě svolal poradu!" řekl Ron.
"Ty?" Harry se usmál. Věděl, že se z Rona jednou stane něco víc než jen prefekt.
"Neříkal jsem ti to?" podivil se Ron.
"Ne, neříkal" Harry byl tak trochu sklamán, že mu to jeho kamarád neřekl.
Sotva se za kamarády zavřely dveře do místnosti vztoupila Naja¨.
"Promiňte že vás ruším, ale chtěla bych vědět, jestli ten výlet do Bradavic zítra platí" řekla.
"Ano,"kývl Harrry, "platí"
Na druhý den se Harry probudil s hlavou na rozevřené knize. Byla to Šifra mistra Leonarda od Dana Browna. Byla to jeho oblíbená kniha. Zbývalo mu pár stránek do konce, ale teď se mu nechtlo zrovna číst. Vstal a protáhl se. Hlasitě zívl a zadíval se na svou postel. Zaváhal. Podíval se na hodinky na ruce, které ukazovaly pátou hodinu ranní. Otočil se směrem k jedné z knihoven z dubového dřeva. Zatáhl za jednu knihu z názvem: Anarma fost onduast inidik - což znamenalo: Vejdi ty kdo chceš zvědět. Harry ustoupil a chvíli čekal. Knihovna se odsunula a zjevila vchod. Harry se protáhl škvírkou a ocitl se ve sprše. Osprchoval se a nasoukal do lehké košile a hábitu. Byl to lehký černý hábit. Na oči si nasadil brýle a vyšel ze sprchy. Posadil se za stůl a pohlédl na hromádku dopisů, kterou mu přinesli sovy. První zpráva byla ku podivu od Moodyho. Harry nažloutlou obálku dychtivě rozevřel a vytáhl dopis.
Pottere,
Nevím kde jste a ani to nechci vědět. Má sova už si to zjisitla nebo jí někdo nasměroval. Měl byste vědět pár věcí:
1)Váš přítel Neville Longbotom je velice zraněn. Když šel za svou matkou do nemocnice u Sv. Munga, utrpěl těžká zranění od, od Vaší kamarádky Jinny Weasleyové. Chápu že Vás to zaskočilo a nebudete mi věřit, ovšem měl byste. Pokud jste v pořádku a máte tu možnost, doufám, že přijedete do Bradavic, abyste se podíval jak za svým přítelem, tak abyste se ujistil, jestli má slova jsou pravdu.
2)Určitě byste také rád věděl, že Váš přítel Ron Weasley byl jmenován kapitánem Nebelvírského družstva.
3)Jako poslední vyřizuju pozdrav od Vašeho přítele J. R. Lupina a R. Hagrida.
A. Moody
Harry přelétl řádky a vstal. Přes rameno si hodil potřebnou brašnu a vyrazil směrem k východu. Jeho učedkyně měla pokoj na opačné straně Centra. Harry rychle běžel k jejímu příbytku. Pozdravy trpaslíků a čarodějů opětovával kývnutím. až doběhl k jejímu bytu zabouchal na staré dveře. Naja mu otevřela a překvapivě se na něj podívala.
"Myslela jsem že.." Harry jí pokynul aby si vzala brašny a nenechal jí domluvit.
"To je jedno, teď musíme do Bradavic" řekl. Naja vyrazila za mistrem, který na ní nečekal a už vyrazil.
"Co se stalo?" Harry chvíli mlčel a potom odpověděl.
"Mému kamarádovi se něco stalo"
"Aha" zabručela elfka, která se toho moc nedozvěděla.
"Chtěla si být mou učedkyní? Chtěla, tak si nestěžuj" Harry se trochu uchechtl. Když doběhli do místnosti od kud se přemíst'ovalo do Bradavic.
Po chvíli, kdy dorazili do školy, Harry si přes hlavu přehodil kápi a radil Naje, aby udělala totéž. Proklouzli mezi několika studenty, kteří se jim nestihli podívat do obličeje, ale něco se jim na nich nezdálo. Harry chytil Naju za ruku a táhl ji směrem k Hagridově hájence. Když dorazili k boudě, Harry zabouchal. Hagrid zavolal od druhého konce hájenky.
"Mám práci a ne náladu na návštěvy" zabručel Hagrid a z něčím se natahoval.
"A ani na starého přítele od prvního ročníku mého studia?" zeptal se Harry.
"Harry? To seš ty?" ozval se Hagridův hlas. "No jasně že seš to ty Harry" Hagrid dunivými kroky běžel ke dveřím. Náhle se zarazil.
"Počkej chvilku" Hagrid sse vrátil a rychle něco hledal. Cupital po pokoji a občas se ozvalo podivné nouknutí. "Tak, už du" Hagrid vložil klíč do zámku a s cvaknutím otevřel dveře. Podíval se na Harryho a jeho vousatá tvář se promněnila v usměvavou tvářičku. Objal Harryho až mu málem vyrazil dech.
"Můžu dovnitř?" zeptal se Harry a ukázal na chatrč.
"Jo, jasně" kývl Hagrid. Rychle odházel několik věcí ze židlí a podíval se na Naju.
"Ty seš kdo?" zeptal se Hagrid."Jmenuji se Naja a jsem Harryho učenkyní" řekla a usedla na nabídnutou židli.
"Učenkyní?" podivil se Hagrid. "Kdes vůbec byl, Harry? Co se stalo?"
"Je to dlouhá historie" Harry se snažil naznačit, že mu to nebude říkat, ale poloobr se nedal.
"Tak já postavím na čaj" řekl a doběhl k konvici. "Ty si tež dáš?"
"Ano, děkuji" odpověděla Naja.
Harry vše vypověděl Hagridovi a ten bouchl do sotlu.
"No páni" zajáśal a usmál se na Harryho. "Nechápu proč mi o tom Ron s Hermionou neřekli"
"Já také nechápu, proč mi neřekli o Ginny" zabručel Harry.
"Jo Ginny, měl bys za ní zajít" pravil Hagrid.
"Proto jsem tu, ale stejně jsem za tebou chtěl zajít" řekl Harry.
"Mám tě doprovodit k Ginny nebo jak se jmenuje?" zeptala se Naja.
"Ne" odmítl Harry. "Nevím co se stalo, ale zjistím to sám"
"Jak chceš" řekla Naja. "Ale pokud se přidala na stranu Voldemorta nebo Fenrira, tak bys asi neměl být sám"
"Dokážu se o sebe postarat" Harry jí položil ruku na rameno a ku podivu jí na rameni nechal.
"Ještě se tu vrať, chci ti něco ukázat" řekl Hagrid. Harry kývl a hodil si na rameno opět kapuci. Vyšel z hájenky a utíkal směrem k hradu. Když se bez pozornosti dostal až k Buclaté dámě podíval se na obraz. Už dlouho ho neviděl.
"Znáš heslo, chlapče?" zpetala se.¨
"Ne" řekl klidně Harry.
"Tak to tě nemůžu pustit" odsekla Buclatá dáma a napila se z láhve vína. Harry roztáhl prsty a neviditelný proud zatlačil Buclatou dámu dovnitř. Otevírala se a Harry vklouzl dovnitř. Ocitl se ve společenské místnosti jeho koleje. Ani se mu po tom nestýskalo. Několik studentů k němu obrátilo hlavu. Jeden z nich byl i Seamus Finigan.
"Harry!" vykřikl a vrhl se kamarádovi kolem ramen.
"Ahoj, nevíš kde odvedli Ginny?" zeptal se Harry.
"Do nejvyžší věže, ale počkej, kdes tak cdlouho byl? Co se stalo?" vyptával se.
"Na všešchno ti odpovím, ale ne teď" řekl Harry, ale věděl, že už se zde nevrátí.

Když doběhl do nejvyžší věže uviděl paní Weasleyovou. Brečela naproti cele ve které seděla Ginny. Ta na sobě měla lehké oblečení a ve tváři smutný výraz. Rudé oči měla kvůli pláči. Vedle Molly seděl Ron, který matku utěšoval. Harry vkročil do místnosti.
"Harry, drahoušku" vyštěkla paní Weasleyová. Vrhla se Harrymu kolem ramen a objala ho.
"Dobrý den, nemám čas a Ron Vám na všechno odpoví, můžete mě tu nechat samotného?"řekl Harry.
"Ale jistě, myslela jsem si, že seukážeš"Molly odešla s Ronem ke schodům a Harry přišel k cele. Čekal až kroky úplně zmizí v hloubi a potom promluvil: "Co se stalo, proč jsi napadla Nevillea?"
"Jdeš rovnou k vvěci" Ginny se pokusila o úsměv. "Víš co se stalo? Zmizels, mislela jsem že jsi mrtvý a potom mi Ron s Hermionou o všem řekli. Že prý chodíš s tou... nevím kdo je, ale měla jsem zlost. Neville se připletl tak..." Ginny se rozbrečela. "Nevěděla jsem co dělám. Prostě jsem po něm skočila a začala ho mlátit" Slzy jí klouzaly po tváři a zamáčely jí šaty. Harry se postavil. Něco promluvil k zámku a ten bouchl.
"Co to děláš?" podivila se Ginny.
"Běž!" řekl Harry a ukázal k východu.
"Tak dobře" Ginny vstala a když se blížila ke vratům cely kopla do nich a ty udeřili Harryho do hlavy.
"Sakra" zaklel Harry. Ginny se promněnila v něco hrozného. byla zběsilá a zlá. Nenávist z ní jen vyzařovala. Plivla na Harryho. Ten rychle použi magický provaz a spoutal Ginny. Ta se sice vzpírala, ale brzy to vzdala.
"Věřil jsem ti" zasyčel Harry a zamkl dveře. Ginny se zmněnila a to bylo nezvrátitelné.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ghoster Ghoster | Web | 5. března 2007 v 19:07 | Reagovat

mrcha jedna.... něco pořádně bolestivýho si vymysli.... :-) jinak dobrý jako vždycky...

2 Ghoster Ghoster | Web | 20. března 2007 v 22:57 | Reagovat

Nevadí že si dám odkaz na tebe na svoje stránky?

3 xmona xmona | Web | 21. března 2007 v 18:54 | Reagovat

ahoj kapitola jako vždy super a prosím podívej se na mé stránky dík

4 Dall-golien Dall-golien | 22. března 2007 v 19:33 | Reagovat

Chosterovi: Ne, nevadí

xmona: Já už jsem tam nedávno byl; super

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama