kapitola třicátá Sor´okové

3. března 2007 v 17:58 | Tak a je tu další kapitola :-) doufám že mi napíšete povzbudivé komentáře, protože mám velmi skleslou náladu a bojím se, že i tato kapitola bude skleslá, ovšem zatím jsem se nějak rozepsal |  Harry Potter a čarodějův učeň
"Tak a teď se soustřeď!" Harryho výzva byla opětována velikou energickou koulí. "Bezva" pochválil učedkyni.
"Děkuju" usmála se Harryho učedkyně jménem Naja.
"Proběhni se a já rozložím bylinky" Harry se chopil brašny a přišel ke stolu uprostřed cvičiště, kde ho dříve vodíval Hierou. Harrymu se stýskalo po svém mistrovi. Dozvěděl se, že ho Odin podvědomně vycvičil jako čaroděje. Znal mnoho věcí o kterých neměl ani páru že je zná. Uchopil stonek jedné rostlinky a položil ho na talřek, který si předem připravil. Vše měl dokonale zařízené. Rozkládal rotliny a sem tam pohlédl na svou učenkyni. Běhala jako zběsilá. Jedna noha míjela druhou až se zastavila. Byla unavená.
"Dobře, teď se snaž z rostlin čerpat energii" Harry se odsunul a dovolil elfce - bylo to tajemství, ale Harrymu ho řekla- aby udělala co umí. Ta si prohlížela výkvěty přirody a zhluboka dýchala. Rostlinka pomalu vadla. Potom jí položila a přišla k další rostlince. Každý rostlinka měla svou energii jinak uschovanou - o to se postaral Harry - a proto jí chvíli trvalo, než našla správný postup. Když vše dokončila vypadala velice zdravě.
"Dobře" pochválil jí opět Harry. Naju každý pochvala jejího mistra velice těšila. Den ode dne se lepšila. Harry chvíli hleděl do jejich očí. Chvíle se zmněnila v dobrých pět minut, když elfka promluvila: "A co teď?"
Než Harry stihl odpovědět otevřely se dveře na cvičiště a na prahu se objevil Ron.
"Nazdar, Harry!" pozdravil svého kamaráda a poté i Naju.
"Ahoj" odvětil Harry. "Už jste spátky z B radavic oba dva?"
"Hermiona má ještě dvě hodiny, ale já na ní nečekal, těšil jsem se sem" Ronova odpověď Harryho potěšila. Rád pečoval o Valhalu. Staral se, aby vytrvala práce trpaslíků byla dobrá. Jejich zručné ruce se staraly o zdi, ale také o menší počet Smrtijedů. Byli to zkušení bojovníci a Harry se od nich vždy rád něco naučil.
"Ehmmm..." Harry se zamyslel. "..Najo, už můžeš jít a zase zítra pro tebe zajdu a pudeme do Bradavic, něco tam potřebuju"
"Ano, mistře" kývla učenkyně.
"Harry" opravil jí její mistr. "Říkal jsem že mi máš říkatz Harry"
"Promiňte- promiň" omluvila se a zmizela za dveřmi.
"Pojď do mé pracovny" vyzval Harry Rona. Než došli ke dveřím ozval se roh. Dul na něj silný hlas. Zvuk rohu proklouzl mezi všemi zdmi a patry.
"Co se děje?" zeptal se Ron.
"Do Průsmyku se dastali nepřátele" řekl Harry.
"Do jakého zase Průsmyku?" Na Ronovy otázky Harry neměl čas. Vyběhl z cvičiště. Pak se rychle vrátil a probodl Rona pohledem.
"Běž do mé pracovny a postarej se aby se tam dostala i většina studentů, tady máš klíče" Hodil kamarádovi svazek s jedním klíčem a ten ho pečlivě uschoval do kapsy. Harry vytáhl hůlku a běžel za Duninem, který rozdával rozkazy.
"Kolik jich je?" Harry zalapal po dechu.
"Zhruba třináct" odpověděl Dunin.
"A to si myslí, že nás třináct Smrtijedů dokáže porazit" Harry se zasmál.
"Nejsou to Smrtijedi, ale Sor´okové!" řekl Dunin. Harryho polil pot. Na sucho polkl. Sor´okové byli ti nejčernější černokněžníci. Nezastavila je ani desítka zkušených čarodějů.
"Seskupit do skupin po dvaceti" Harryho roskaz byl vyslán směrem ke generálovi Nauran- ollotovi.
"Rozkaz, pane" kývl a zavelel¨ke skupinám trpaslíků a čarodějů. Všichni rychle uposlechli rozkaz a rozdělili se. Chvíli se všichni hemžili jako mravenci a generál přiřazoval ke komu má kdo jít. Rozkazy se plnili bez námitek a rychle se vše uklidnilo.
"Jak dlouho bude trvat než se odstanou Průsmykem?" zeptal se Harry.
"Máme asi deset minut" odpověděl Dunin a rozhledl se. Trpaslíci sevřeli štíty a kladiva nebo sekery. Čarodějové buď meče nebo hole. Harry si také z brašny vytáhl hůl. V boji jí používal jen zřídka, ale bojovalo se s ní rychleji než s prsty a měla větší moc než hůlka. Její barva byla černá a na konci byla beraní hlava.
"Ty používáš ještě tohle?" Harryho Duninova slova podivila.
"A co asi?" odseknutí nebylo nejmilejší.
"No jo já ti to ještě nedal" pochopil trpaslík a dlaní se bouchl do čela.
"Dunine nemyslím, že je na to nejlešpí doba" zaskuhral Harry a snažil se trpaslíka zabrzdit rukou. Ten si ze zad sundal brašny a zašmatral v ní. po chvíli vytáhl kus hadru.
"Hierou si tu u mě schoval a doufal že ti to dám, pokud se tvého povýšení nedožije" vysvětloval trpaslík. Harry potěškal hadru. Pddělal jí a v rukou se mu objevil meč. Byl překrásný. Dlouhé ostří bylo čtvrt loktu úzké a potom se rozšířilo. Když bylo asi dlaň široké opět se zužovalo do špice. Žlabek zdobily podivné kouzelné znaky. Záštita byla rovná a zlatá. Uprostřed ní byla hlava kozorožce. Jeho dlouhé široké rohy se obmotávaly okolo záštity. Celá zlatá soška byla nádherně opracována. Jílec neboli rukojeť(Pro ty hloupější :-D) byla z pevného tmavého dřeva. Nejdříve byla tenká a působila zlomitelně- ovšem že nebylo- když se rozšířila byl přes ní zlatý pruh. Potom se opět zužila a jako hlavice byla hrubá zlatá násada ve tvaru dračí lebky.
"Dají se z ní používat i kouzla" řekl Dunin. "A jmenuje se Argïa"
"Je překrásný, tedý překrásán" podotkl Harry a prohlédl si zbraň. Přesně cmu pasovala do dlaně. Sevřel zbraň a v zápětí se zdála lehká jako pírko. Obtočil jí v ruce jak to dělával Hierou se svým mečem.
"Měl bych někde mít i pochvu, ale teď jí asi nebudeš potřebovat" řekl trpaslík.
"Bacha" vykřikl jeden vájak, který zbystřil nějaký hluk za dveřmi do Prusmyku. Průsmyk byla místnost, do které se dostávali vojáci, když se přemístili z misí. Na přemístění z Bradavic bylo zapotřebí jiného vchodu a proto Průsmyk Ron neznal. Stěna do místnosti pukla a na prahu se objevilo několik černokněžníků. Byli v dlouhých černých kabátech. Měli většinou tmavou pokožku a plešaté hlavy. V rukou drželi meče. Rychle se vyřítili proti bojovníkům. Každému stačil jeden švih a položil statného trpaslíka. Přišli rychle a nečekaně. Harry se vyřítil proti nepřátelům. Začal krutý boj. Vlahalou lítaly kouzla a proti kouzla. Vše se odehrávalo v Centru- největší část Valhaly, tak ho pojmenoval Kyle- do kterého se vkročilo z Průsmyku. Vchody do dalších částí Valhaly byly chráněny kouzly. Také domy a svičiště byly chráněné. Čarodějové do nich odváděly všechny studenty. Také pracovny byly velmi bezpečné. Harry se vyřítil proti jednomu z Sor´okovi. Vyhnul se jeho smrtelná ráně a bodl ho do břicha. Jako by ho zbraň sama vedla kde má udeřit. Sor´okov byl mrtev a Harry se nedokázal přesdtat divit. Toto se ještě nikomu nepodařilo. Sotva čarodějové a trpaslíci spatřili tak rychle zabitého nepřítele dodali si sebevědomí a začali bojovat jako nikdy před tím. Nebáli se zemřít. Věděli, že bude lešpí když zemřou a nebude Valhala dobyta, než aby zůstali žít aValhalu získal Voldemort. Harry ještě složil další tři Sor´okovy. Bitva skončila asi po půl hodině. Dvacet raněných a pětadvacet mrtvých z dvou stovek bojovníků. Harry se opět stal hrdinou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 simon simon | 3. března 2007 v 19:31 | Reagovat

pekna bitka, diky :)

2 Dall-golien Dall-golien | 3. března 2007 v 22:43 | Reagovat

Jestli to mu říkáš bitka, ale dík za pochvalu :-)))

3 xmona xmona | Web | 4. března 2007 v 13:08 | Reagovat

super tvá nálada se na to moc neprojevila ale doufám že už ti je dobře:-)))

4 Dall-golien Dall-golien | 4. března 2007 v 16:34 | Reagovat

To já taky :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama