kapitola třicátá druhá Válka nebo prohra?

23. března 2007 v 22:29 | Zvraty převraty a další spojenec-možná, wow, tohle bude kapitola, těšte se a pište komentáře k této povídce, jo a omlouvám se,že jsem trochu opisoval tady a trochu tam, ale myslím, že to nepoznáte, Dall-golien |  Harry Potter a čarodějův učeň
Foukal prudký studený vítr. Shodil Harrymu z hlavy kápi a odhalil jeho zachmuřenou tvář. Sledoval jak se večerní slunce dere z pod mraků a osvětluje vrcholky Dračího zubu, Tygří slůje a ostatních velikánů, které obklopovaly Valhalu. Z velké síně Azgard se neslo posouvání dřevěných křesel, ťukání vidliček o talíře a sem tam nějaký ten výbuch smíchu. Bylo to neuvěřitelné, ale dnes se podle trpasličích tradicstal dospělým. Kdyby jste četli jeho myšlenky, poznali by ste, že se takto cítil už dlouho. Náhle jeho ucho cuklo. Uslyšel tiché mňouknutí. Otočil celou hlavu a překvapeně ¨nadzvedl obočí. Pak si všechno uvědomil. Na tváři se mu vyjevil radostný úsměv. Vzal dáreček od Hagrida za břicho a vyzvedl ho do vzduchu. Položil si ho do náruče a přívětivě ho poškrábal na chlupatém bříšku. Malé koťátko se v náruči radostnězavrtěla a packami mu chňaplo po prstu. Po krátké chvíli se ozvalo předení. Na malinké koťátko předení bylo hodně hlasité.
Totiž, když se vracel k Hagridovi, poloobr mu dal onen dárek. Bylo to malé koťátko tygra sibiřského. Harry si lámal hlavu kde ke kotěti Hagrid přišel.
Teď se tím však nezabíval a hladil tygříka. Dal mu jméno Cheoster.
,,Tak co, kde ses tu vzal Cheostere?" podivil se Harry a prstem ho klepl po nose. Tahle šelmička ho vždycky dokázala odměkčit. Koucour zavřel víčka očí. Vousky mu cukaly. Ohnul ret a ukázal špičatý zoubek. Náhle kocour opět mňoukl.
,,Máš hlad, viď?" zeptal se křehce. Potom vztal a jeho černá pevná róba se napla. Pod tímto novým přehozem měl stejně novou černou tuniku a kabátec z oberské kůže(Ober je zvíře žijící daleko od lidí. Má rohy jako kozoroh a nohy jako lev. Kdysy ho lidé nazívaly Mantichorou. Lovili ho a k smrti se jej báli. Podle pověrčivých bláznů také získala ocas a lví hlavu). Pod róbou se mu pohupoval dlouhý meč. Měl tenkou, oblou a hlavně zdobenou záštitu. Jílec byl černý a uprostřed měl asi půl palce dlouhá stříbrný proužek. Hlavice byly jakoby rozseknutá. Žlabek dlouhé čepele byl zdobený stejnými znaky jako záštita.
Tato nebezpečná zbraň byla jeho druhou, kterou používal běžně. Dal mu jméno Aragonit, podle jeho původního vlastníka. To byl Zalërs Aragonit III-elf, který vedl útok na Bsôn-bolzor, kde se zdržoval Paütus Aututs, což je Temný elf, kterého posedl Fenrir. Vše se událo před více než peti sty lety.
Harry se teď učil bojovou techniku Kahi-ro. Byla na základu fyzické a hlavně duševní síly. Harry musel strávit několik hodin denně v nádherných, relazačních meditacích, které cvičily jeho mysl. Velmi mu to připomínalo nitrobrany se Snapeem.


**********
Zhruba dvacet mil od Valhaly se v nebezpečných, temných zakoutích velkých hor, do kterých se nikdy ani vejít člověk neodvážil, se odehrávala podivná pochůzka. Onen dotyčný, který se zde toulal nebyl elf, člověk, trpaslík, čaroděj a ani kouzelník. Obr sotva a na poloobra mu chyběly centimetry, no a vlastně by si ho k němu nikdo nedokázal přirovnat. Mohl mýt tak dva metry a ruce mu zdobily hromotlucké svaly. Ovšem vypadal jako by spadl do nějakého příkopu plného střepů a různých ostrých věcí. Kožený, hnědý kabát měl potrhaný a z části od krve. Měl šedivou pokožku a vypadal jako...no jako čert. Z tmavého a lesklého čela se mu vztyčovaly malé růžky. Hlavu měl plešatou až ke stranám. Na těch měl dlouhé černé vlasy. Svázal si je dozadu a tam si spletl tři copy. Propletl si je a vypadala velice zvláštně. Vypadaly jako tři třmeny sedel, ale tomuto pekelníkovi to slušelo. Po stranách obličeje skoro až k bradě měl husté kotlety z černých vousů. Špičatou bradu mu zdobila bradka. Pod kabátem měl černé potrhané tričko. Hrubé černé kalhoty mu zakrývaly dlouhé nohy. Působil nebezpečně, ale teď ne.
Vypadal jakoby před něčím utíkal, ale byl tak zraněný, že rychleji než chůzí nemohl. Náhle vzduchem proletěla ohnivá koule a zasáhla šedivého čerta do zad. Oheň mu prožral kabát a popálil kůži. Dostal se do masa a neuvěřitelně pálil. Muž padl do kolen a sykl bolestí.
Kde se vzal, tu se vzal, náhle se za ním objevil stín muže. Tento muž byl vysoký a hubený. Na sobě měl přiléhavý tenký, černý oděv. Na tom měl lehký rudý plášť. Dlouhé černé vlasy mu zakrývaly hubený obličej. Roztáhl prsty a začal tvarovat další kouli. Když se mu konečně povedla, opět jí mrštil po čertovi. Tentokrát do ramene. Muž opět sykl a statečně zatnul zuby. V hlavě se mu formoval plán. Musel, musel něco udělat, jinak ho démon, který stojí za ním zabije. Stratil však mnoho krve a síly. Cítil, jak se mu z těla vytrácí energie. Nadechl se a zatnul pěst pravé ruky. Zakřupaly klouby. Démon začal formovat další kouli, když tu mučedníkovi vyletěla ruka a udeřila démona do nohy. Rána byla tak silná, že zlomila kost.
"SSSSsss" zasyčel démon a klopýtl. Převážil se na druhou nohu a vrhl záblesk modrého světla mo své oběti. Šedivý muž sklonil hlavu a prudce vydechl. Bylo to nečekané a rychlé. Měl neuvěřitelné štěstí, že ho záblesk netrefil. Kdyby ani, tak může mít popáleniny třetí třídy a možná by příšel o kůži. Jelikož rána byla mířená na hlavu, byl by zemřel. Zlost se v něm nahromadila. Zatnul zuby a pěst mu opět vyletěla k sokovi. Tentokrát ho zasáhl do břicha. Démon zalapal po dechu a nadskočil.
Další rána do břich! Démon padl do trávy na zemi. Jeho nepřítel po něm skočil a začal ho mlátit. Démon byl po chvíli zbitý jak pes. Krev mu zabarvila snad celý obličej. Zdemolovaný ret se mu odporně tyčil nad necelou řadou zubů. Zalapal po dechu, ale schytal jen další ránu. Rána mu přistála přímo mezi spánek a dolní čelist. Čert mu zlomil horní čelist, která mu vyletěla z "pantů".
Chvíli ještě trvalo než se ďábel vypořádal s démonem a pokud to čertův sok přežil, nedoplazí se ani pár metrů. Čert s šedou kůží vstal a setřel si z čela krev. Pohlédl do dálky, ale nic neviděl. Chvíli mu bude trvat, než se dostaví do Valhaly.

***************

Harry se posadil za stůl. Tygr usnul na jeho pohovce a on se teď může na chvilůku vzdálit. Opartně si posunul židli ke stolu a opřel se předloktím o plochu stolu. Chytil první dopis, který uviděl a dal se do čtení.
Harry Pottere
Vím, že nejsem ten od kterého bys rád přečetl tyto řádky, ale jsem to já, Draco Malfoy.
Nemáš nejmenší tušení proč bych ti posílal toto psaní?
Ne? Ale ovšem, nevíš, jak bys to mohl vědět? No,jak začít, vím co jsi zač a také jsem to byl já, ten kdo vedl Nasor-ináste. Ještě stále nevíš o čem mluvim?
Ne?
Harry byl zaskočený. Věděl, že někdo vedl útok Nasor-ináste a nikdo neměl tušení kdo to byl. Věděl jen, že hned po skončení bitvy někde záhadně zmizel, ale jeho útok byl ten nejosvěčenější, který podnikly. Pokud to byl Draco, tak proč to dělal? Proč mu pomohl? Četl dál:
Jsme příbuzní. Tvůj strýc byl Lucius Malfoy a já jsem tvůj bratranec. Divíš se?
Tak si představ jak jsem se cítil já.
Nemám čas psát déle, takže tě žádám o jedno: Vyslechni mého vyslance, měl by za tebou dorazit co nejdříve, to on ti vše vypoví.
No tak Pottere, zkuz mi věřit a vyslechni mého vyslance!

Harry položil dopis. Nadechl se a strávil informace, které dnes dostal. Bylo jich mnoho.
Vyslanec, rozeznělo se mu v hlavě. Pokud je to co právě přečetl pravda, tak Dracův vyslanec zemře. U bran byly zástupy trpaslíků s ostrými čepelemi a pevnými štíty. Pokud nedostali příkaz, nikoho dovnitř nepustili. Vstal a rozběhl se ke dveřím. Cheoster poplašeně zvedl hlavu. Prudké rány ho vzbudili a vyplašili.
"Neboj" kývl k němu Harry a zavřel za sebou dveře. Rozběhl se k bráně. Jeho kroky se nesly halami. Všichni se po něm otáčeli a vrhaly tázavé pohledy. Harry však neměl čas a pouze utíkal. Když se ocitl u bran a prokázal se u trpaslíků, vystoupil ven z Valhaly. Vystoupil ven a kývl směrem k trpaslíkům: "Můžete zavřít bránu"
Trpaslíci přikývli a dali do chodu složitý mechanzmus. Pevná titanová brána se uzavřela a Harry přistoupil k trpaslíkům. Mohly okolo něj stát tak tři tucty. Někteří se bavili, jiní stáli v pozoru.
"Pane" pozdravil kapitán hlídky a pokývnul hlavou. Vous se mu u brady uhnul a když zvedl hlavu, opět se narovnal.
"Nevím jak vypadá, ale měl by přijít někdo" řekl Harry. Trpaslík zmateně nadzvedl obočí. Nechápal o co jde.
"Nerozumím, Pane" řekl po chvíli.
"Pokud někdo, kdoli příjde, optejte se ho kdo ho poslal, pokud řekne Draco Malfoy, tak pro mne pošlete a nebo víte co, pošlete pro mne, kdykoli, když někdo příjde a hlavně, hlavně mu neubližte" rozhodl Harry a ťukl na bránu.
"T už rozumím" pousmál se trpaslík a opět kývl. Tentokrát na rozloučení.


Harry se chtěl vrátit do své pracovny, ale zastavil ho jeden čaroděj.
"Pane, Pottere" oslovil Harryho. "Poslali mne, abych Vám oznámil, že máte přijít do Azgardu"
"Dobře" kývl Harry. Neodvrátil se však, ale zamířil spět do své pracovny. Tentokrát šel pomalu a spříma. Byl důstojně narovnaný a na každého kdo jej pozdravil kývl. Když došel do své pracovny, otevřel dveře a pohlédl dovnitř. První co ho uvítalo bylo hlasité mňouknutí.Cheoster se mu otřel o nohu a zapředl. Nahrbil se a čekal, až ho jeho pán poškrábe. Harry tak učinil a ještě si ho položil na rameno. Zavřel opět dveře do pracovny a zamířil směrem k Arzgardu.
Dveře do hlavní síně byly otevřené dokořán. Všichni se ještě scházeli a netrpělivě na sebe čekali. Harry si položil koucoura do kapsy róby. Dlouhými krok šel ¨ke trůnu. Náhle se k němu připojila jeho učedkyně.
"Zdravím, mistře" pozdravila Naja. Harry kývl hlavou.
"Nevíš co se stalo?" otázal se.
"Asi stejně jako Vy" odpověděla.
"Takže nic" konstatoval Harry. "Poslali pro tebe?"
"Uhmm" kývla. Sotva se dostali ke trůnu a Najině křesle, useádíli se a upoutali tázavé pohledy na Dunina.
"Chtějí tě podrazit" řekl prostě trpaslík.
"Cože?" vyhrkl Harry.
"Takže, existuje mnoho lidí, kteří by rádi tvůj trůn, ale jen tři z nich k tomu měli skutečně blízko: Alexandr Praděd, Derek Vzdorohlavý a hlavně Xantys Mstivý. Jsou to velcí kápové a i když ses vrátil, nehodlají se jen tak vzdát. Obsadili Vodopádová města a chtějí se proti tobě spojit. Na své straně mají několik klanů trpaslíků a spoustu čarodějů. Chtějí ti oznámit, že se od tebe oddělují a pokud neodstoupíš, tak rozpoutají klanové války a to není jenom válka čepelí, je to velice nebezpečná politická hra a ty budeš muset nakonec odstoupit" vysvětloval trpaslík.
"A..a..a..coo" koktal Harry. "Tak jinak a kolik je těch...co se chtějí oddělit?"
"Deset klanů trpaslíků a zhruba čistá stovka čarodějů" odvětil Dunin.
"To nám zůstavá ještě třicet trpasličích klanů a tři stovky čarodějů" konstatoval Harry. "To proti nám nemají šanci"¨
"To by ses teprv divil" řekl Dunin. "I těch sto padesát osob je mnoho"

Sotva se do síně dostali všichni Xantys Mstivý všem a hlavně Harrymu vypověděl to co řekl Dunin.
Teď byl mladý čaroděj v úzkých. Buď prohraje a všechno co budoval, stavěl a zakládal za jeho začáteční vlády, bude ztraceno někde v nenávratnu a nebo se rozpoutají války. Harry nedokázal připustit ani jedno. Pokud se ti co následují trojici těchto rebelů odpojí, tak dá Harry na výběr všem zbývajícím. Pokud ho sesadí z trůnu on sestoupí, protože tak rozhodl lid, ale jinak ho k tomu nikdo jiný nepřinutí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 MarS MarS | 24. března 2007 v 4:49 | Reagovat

Ha nova kapitolka :) Rekl bych, ze se postupne lepsis. Opisovani jsem nepostrehl, ale to bude mozna tim, ze trpaslici dejiny fakt neznam. Preji Ti udrzeni 'zlepsovaciho kurzu' a hodne inspirace :)

2 MarS MarS | 24. března 2007 v 4:50 | Reagovat

Hmmm prvni koment, skoda ze je mi to jedno ;)

3 Ghoster Ghoster | Web | 24. března 2007 v 22:12 | Reagovat

Hustý... jen tak dál, mě se náhodou tahle povídka celkem líbí... sice nemáš moc komentářů, ale k čert s nima...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama