kapitola třicátá čtvrtá Bitva u soutězky Azarud

26. března 2007 v 17:47 | Tahle kapča bude úryvek z části velké bitvy u soutězky Azarud, pokud mě budete číst i na dále, ¨budete potřebovat jména, která zde zazněla, tak oči na pozorohu a hlavně paměť :-))´ |  Harry Potter a čarodějův učeň
Foukal chladný vítr. Čechral pláště pzbrojených válečníků Posledního. Byli to z větší části ozbrojení hromotluci. K jejich zbroji patřila pevná přilbice. Jak konstrukcí, tak ozdobami se podobala helmám řeckých válečníků. Ovšem byly pobity bronziem, narozdíl od klasických řeckých helmic. Stejně jako legionáři v dávných bitvách, nosili tito bojovníci na širokých zádech rudé lehké pláště. Svalnaté hrudníky nosili zcela odhalené. Až ke kolenům nosily lehké suknice. Od kolenů dolů, měli kostry sandálů. K jejich zbraním patřili krátké, jednoručné, sečné meče, větší část měla v ruce kopí a ve druhé kulaté štíty.
Byli to zkušení, cvičení a nemilosrdní vojáci. Na to, že to byli poslední antikové, chovali se velice bláznivě. Neustále, už pět set let proti sobě vedli války. Nikdo však neprohrával, ani nevyhrával. Atlantida a Poslední byla stejně silná města.
Argos se rozhlédl kolem sebe. Do nosu se mu drala vůně šlehajících plamenů pochodní.
"Atlanťané!!!!" zvolal strážný a vyhoupl se na koně. Patou ho vudeřil do slabin mezi nohou a břichem. Kůň zafrkal a rozběhl se směrem k armádě.
"Kolik jich je?" otázal se Argos. Ho pověřil Král Posledního vedením této bitvy. Je to zkušený a nadaný voják. Za sebou už má mnoho vítězných tažení a Král to dobře věděl, když ho jmenoval tímto vedením. Argos se však trochu obával, že sklame a Atlantida je porazí. Pokud se tomu tak stane, už jim nepomůže vůbec nic. Z Posledního se stane Atlantida a Král Atlanťanů nahradí krále Posledního. Nad jejich hradem se vztyčí Modrá vlajka.
"Jsou v přesile" zvolal kurýr a zatáhl za otěže koně. Ten trochu zvedl přední nohy a zastavil se. Kůň krokem dokráčel ke generálovi a otočil se směrem k soutěsce odkud měla přijít atlantská armáda.
"Přesila neznamená víteství" ubezpečil se nervózní Argos a přehodil si z jedné ruky do druhé kopí. Otočil se k ormádě a k Poslednímu. Nad městem se tyčily piramidy a veliké chrámy s kulatými střechami. Byl to vyloženě egiptský sloh, ale do toho vztupoval také styl řecké architektury.
"Postavíme se nepříteli se ctí!" zvolal povzbudivě Argos a roztáhl paže. "Budeme umírat ve jméně našeho města a krále"
"Boj, boj, boj" ozývalo se řadami vojáků.
Náhle se d průsmyku objevily stovky vojáků. Na první pohledvypadali jako beduini. Měli stejně zahlená těla do podobných šatů. V rukou drželi šavle a na zádech měli toulce plné šípů. V rukou nebo také na zádech drželi luky. Ovšem důmyslná a bezchybná atlanská zbroj se schovávala pod tím vším. Byla to pouhá lest, kterou chtěli přivodit slabší úder protivníka. Ten by se odrazil od zbroje a oni by měli možnost dobrého seku. Poslední ovšem tuto lest již dávno objevili a bodali a jinak napadali své soky stejnou silou, kterou by vynaložili na plně vybaveného rytíře. ´
"Přiveďte Rohynorra" Argosův rozkaz byl rychle uposlechnut bez jakýhkoli námitek nebo odmlouvání. Možná že to bylo z důvěry k tomuto vojákovi nebó z toho, že se neuvěřitelně těšili na jejich tajnou zbraň.
Deset vojáků kývlu směrem k Argosovi a odkráčeli pryč. Za chvíli se vynořili z poza skal. Vedli asi metr a půl vysokého a skoro tunu těžkého vyzbrojeného nosorožce. Celé jeho tělo bylo zahaleno do pevného brnění.
"Rohynorr, Rohynorr, Rohynorr" ozývalo se řadami vojáků. Bojovníci zběsile bili kopím do štíů.
"Dlouho jsem tě cvičil, nesklam mě" Argos poplácal nosorožce po zádech a vyhoupl se mu na záda.
"Pane," oslovil ho jeden voják, "pokud pojedete příliš daleko, budete tam sám, radši počkejte, dokud vás nebudeme moci následovat"
"Dekuji za tvou starost, ale věř mi, já to zvládnu" kývl na něj Argos a položil mu ruku na rameno. "Vyjeďte hned jak to bude možné"
"Ano" voják odběhl pryč. Najednou se ozvalo dunění skoků dalšího nosorožce. Vojáci poplašeně uskakovali z cesty a nesčetně se ohlíželi kdo to jede. Po Argosově poku se ovjevil mladý muž. Byl vyžší než on a svaly mu také nescházely. Na hlavě však neměl helmu. Sličnopu tvář mu zdobila hříva hustých blonďatých vlasů. Většina byla spletena do důmyslných copánků. Na sobě měl stejné bolečení jako Argos. Štít však neměl na ruce, ale na zádech. Pod ním měl na týž zádech schované také dlouhé kopí. Vypadal mladě a silně. Ovšem nikoho by ani vesnu nenapadlo, že tenhle hejsek na oficiálním turnaji porazil smaotného krále i Argose a to se mu ještě ke bšemu nic nestalo. Byl to jeden z nejlepších bojovníků v Posledním. Proč lhát? Je nejlepším a nikdo mu to nedokáže odepřít. Mnozí se o to snažili, ale marně. Neuspěli a mnohdy i přišli o svůj život.
"Kalosi" pozdravil Argos.
"Argo" pousmál se Kalos. "Král mě poslal do bitvy"
"Jakto?" vykřikl Argos. "Mám je vést já, slíbil mi to. Proč do toho posílá i tebe?"
"Nebyl to králův nápad, vnutil jsem se a pokud tě to uklidní, tak mi král dal jasně na vědomí, že si vůdce, úspěch sklidíš ty a hlavně, hlavně tě musím poslouchat"
"Pane! Přešli průsmyk" zvolal jeden voják a ukázal k armádě atlanťanů.
"Heja!" pokynuly oba dva ješzdci svému zvířeti. To se nepravděpodobnou rychlostí vyřítilo k nepřátelům. Když byli asi deset metrů od cíle, rozletěla se sprška šípů.
"Sakra!" zaklel Kalos a prudce sebou trhl. Sklonil se a strhnul ze zad štít. Navlékl si ho na ruku ještě než mu stihl sletět oštěp. Bohužel už byl na zemi. On měl na ruce štít, ale bohužel kopí už bylo na zemi a rozlomilo se, když na něj dopadly zadní nohy zvířete. Ještě než to stihl Kalos zaregistrovat, do štítu mu udeřilo dobrých deset šípů.
"Ty běž do prava" sykl Argos. Nenáviděl Kalose. Věděl, že ten mladý bojovník proti němu nic neměl, ale on se k němu nedovedl otočit zády. Možná to bylo pro to, že byl silnější než on, nebo kvůli tomu, že mu král dal velení každého utkání. Jedna po dlouhé době, kterou mohl vést on, Argos syn Aragennata a on mu to vyfoukne. Slyšel, že ho musí poslouchat, ale věděl, že to nebude na dlouho. Kalos měl vždy neuvěřitelné problému z autoritou.
Kalos zahnul do prava. Najednou oba dva obklopily zástupy vojáků. Sekali po nichco jim síly stačili. Avšak oni stále uhýbaly. Nosorožci nabodávaly nepřáte na protézy, které měly přidělané k rohu. Občal stačil pouhý náraz tělem, aby svou oběť mohutné zvíře zabilo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ghoster Ghoster | Web | 26. března 2007 v 21:25 | Reagovat

Takže super maso... hezký a je to náhoda, nebo mi ti psolední připomínaj Spartský vojáky v 300?? :-) Super, těšim se na 35.

2 Dall-golien Dall-golien | 27. března 2007 v 13:59 | Reagovat

Ohalil jsi mě:-))

Trochu jsem je opsal, ale jinak s nimi nemají nic společného

3 Ghoster Ghoster | Web | 1. dubna 2007 v 17:26 | Reagovat

Neva... já mám taky spoustu hodně podobnejch postav nějakejm filmům či podobně... Je to hrozný, když se ti nějaká postava nebo postavy líbí a nemůžeš zaboha najít něco vlastního... viz budoucí 3/4 kapitola u mě....

4 Siria Siria | 3. dubna 2007 v 18:48 | Reagovat

Super kapča, nádherná. Mám takovej malej dotaz... kdypak bude asi tak další? *nevinný pohled* :-))))

5 Dall-golien Dall-golien | 5. dubna 2007 v 12:55 | Reagovat

Tak to fakt nevím, protože plánuju něco velkýho a pořád se k tomu nemůžu dostat

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama