Kapitola dvacátátřetí Zbohem ruko

20. ledna 2007 v 22:00 | Na téhle kapitole jsem trochu,no hmm hodně zamakal a vyšlo tohle: Jo a doufám že se vám bude líbit více než ta ehmm minulá kapitola a KOMENTÁŘE JSOU STÁLE JAKO OBVYKLE POVINNÉ-jinak mi nikdo nicnenapíše:-) |  Harry Potter a čarodějův učeň
"A vy si myslíte,že to byl on,kdo zabil profeosry a toho čaroděje?"zeptal se Kratiknot svým písklavým hlasem.
"Nevím"povzdychla si Tonksová a vstala. Obešela stůl, jak to kdysi dělával Brumbál a opřela se hýžděmi o katedru. "Především musíme pochovat těla"
"Co studenti?"zeptal se Dunin. "Chcete to držet pot pokličkou,nebo vše řeknete?"
"Já?"otázala se Tonksová.
"Když zemřel ředitel"začala vysvětlovat McGonagalová, "Automaticky se stáváte ředitelkou" Tonksová chvíli mlčela.
"Studenti se musejí dozvědět pravdu" řekla potichu a vzhlédla ke zďi za stolem, kde už byl pověšen Brumbálův obraz. Byl zevšech nevětší a zlatý rám byl zdoben úlomky smaragdu. Brumbáluž se nechal namalovat na začátku školního roku. Všichni měli pocit, že ředitel svou smrt předpokládal. Náhle se dveře do ředitelny rozletěli a na prahu stál Severus Snape. Měldelší vlasy. Jeho obličej vypdal hrozně. Přes čelo a oči se mu táhly dlouhé jizvy. Jednu nohu měl úplně krvavou.
"Severusi"vyštěkla McGonagalová. Harry k němu naklonil oči. "Co se vám stalo?"
"Je jich osmnáct. Nejsou to Smrtijedi,ale....."větu nestihldokončit, protože padl na zem. Harry uviděl jak jeho obličej stratil bravu. Když dopadl, v zádech se mu zaleskla dýka. Učitelé se kolem něj seskupili a začali mi prohlížet rány.
"Msí rychle na ošetřovnu!!"zvolala McGonagalová. "Já ho tam dovedu,vy rozhlaste poplach" Minerva vytáhla hůlku a pomocí kouzla se Snape vznesl. Byl zhruba krk nad zemí. Ležel v pohodlné pozici a jakoby následoval Ministryni kouzel. Tonksová od nich odvrátila oči a znovu přistoupila ke katedře, která jí teď patřila¨. Nejdříve hladala odvahu a slova. Potom znovu promluvila:
"Dunine,vy sežeňte své trpasličí pomocníky. Na vás kouzla neplatí a to se nám hodí. Kratiknote, vy varujte studenty své koleje a odvďte je do bezpečí. Sibilo, vy se postarejte o Zmijozel. Hagride, dám vám za úkol Nebelvír a vy porfeosrko Prithová vaši kolej. Paní profesorka Hootschová a já zajistíme bezpečí okolo hřiště a kouzly zapečetíme hrad" Všichni vstali a dělali svou práci.
"Hagride"řekl vřele Harry a přejel prsty po obrově mohutné paži.
"Jo,já už pudu,eště se musim rozloučit s Brumbálem" zavzlykal Hagrid a podíval se na obraz. Harrymu se draly slzy do očí. Ani je nechtěl nijak zadržet. Rozplakal se vedle mohutného hajného a zíral na ředitelův obraz.
"Bude mi chybět,Brumbál,jo to byl dobrej člověk. Nikdy nebyl moc přísnej a dycky se postaral vo toho kdo to potřeboval. Každej člověk u něj našel rodinu" řekl slavnostně Hagrid a otočil se směrem ke dveřím. Harry ho ještě nenáslodoval. Spomínal si na jiskřičky v Brumbálově očích a měl pocit, že je opět uviděl na obraze.
"Tak poď,Harry" zavolal Hagrid a pomalu se šoural směrem ke schodům. Harry musel spustit sprint, aby ho dohonil. Těsně porklouzl chrilečem. Obr měl jeden krk jako tři Harryho a to šel ještě k tomu rychle. Harry musel běžet, aby byl na stéjné úrovni s šafářem.
Večer hlídal ve společenské místnosti nebelvírské věže Hagrid. Snad nikdo nemohl usnout. Všichni stále ještě plakali ze stráty Brumbála. Ron stále smrkal do starého kapesníku a vyptával se Harryho jak to bylo. Celý smutný příběh si vyposlechli všichni z jeho koleje. Když už nikomu vůbec nebylo do řeči a nakonec usnuli něco se venku odehrávalo. Harryho probudil celkem hlasitý výkřik,ženksý výkřik. Všichni ostatní ještě spali. Harry se potichu vyradl z jejich ložnice a mířil rovnou ven. Proběhl kolem spícího Hagrida a na sebe si hodil hábit. Ještě než odešel, vytáhl si z kapsy hábitu tenkou čelenku.Dlouhou ofinu si tímto způsobem "připoutal" k hlavě. Pohlédl na spícího Hagrida a ujistil se, že obr spí. Potom šeptem ponukul Buclátou dámu k otevření. Proklouzl portrétem a utíkal dolů. Podpadky jeho bot cvakaly o zem. Rychle proklouzával mezi učebnami až doběhl k bráně. Mávnutím hůlky ji otevřel a utíkal přímo k boudě svého přítele šafáře Hagrida. Tam se odehrával veliký souboj. Na jedné straně učitelé s trpaslíky a na druhé ti co napadli Snapea. Metali po sobě kletby. Profesorka Hootchová byla zraněná a dokonce jden z trpaslíků padl. Na opačné straně o život přišli tři nepřátelé. Harry věděl že potřebují pomoc. Vytáhl hůlku a tiše pronesl zaklínadlo, které mu přišlo na mysl.
"Dhineestio"zaburácel Čarodějův učeň a z jeho hůlky vytrskl proud oslepující energie. Narazila do boků hned třech můžů. Vynesla je do vzduchu a spálila na uhel.
"Harry,ne" křikla Tonksová a upažila proti němu ruku s napřáhnutými prsty. Jeden z můžů se zlověstně podíval na Harryho a zaburácel smrtící kletbu. Harry si z hlavy strhl čelenku. Vlasy mu padly do obličeje a udělali štít. Paprsky zeleného světla udeřili do vlasů. Harry ucítil pronikavou bolest, ale nezemřel. Žil dál a byl odhodlaný.
"Dhineestio"zařval znovu Harry. Kouzlo ukázalo co umí. Nepřátelé byli ještě překvapení z toho, že přežil smrtící kletbu, ale nevzdali se. Znovu pálili zelené světlo i když už mezi sebou neměli moc svých druhů. Harry topto jejich šílené odhodlání z části obdivoval.
"Avada Kedavra"zařvali hned tři na jednou. Jejich kouzlo se propojilo a zaútočilo na Harryho. Spojením se vytvořila veliká koule zelené energie, která se rozříštila na tisíce kousků, když narazila na Harryho vlasy. Ovšem kouzlo bylo tak silné, že projelo celým Harryho tělem. Učitelé využili vhodné chvilky a pobili zbytek nepřátel. Harry se však nedokázal radovat. Pravou ruku měl v jednom ohni. Po obličeji mu stékal pot. Cítil bolest a náhle,náhle mu ruka pukla.
"Áááááá"řval bolestí a neustále s sebou cukal. Z rány mu stříkala krev.
"Pottere"zaburácela McGonagalová. Všichni se seběhli kolem raněného.
"Zaklínadlo"opakovali višchni a tápali v paměti.
"Prosím,rychle"zavzlykal Harry. Bolest byla čím dál větší. Z koutků očí mu stékali slzy bolesti. Stratil svoji bravu. Začal zelenat. Ztrácel mnoho krve. Náhle Kratikonta něco napadlo. Máchl hůlkou a Harrymu z rány vyrostla nová ruka. Cítil konec bolesti. Opět dostával do ruky krev. Jaho brada se klepala. Vlasy se mu tiskly k obličeji, jelikož byli velmi spocené. Pohlédl na novou ruku a zděsil se. Byla chladná a lesklá. Měla sice každý záhyb normální ruky,ale,ale byla kovová.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 xmona xmona | 21. ledna 2007 v 11:51 | Reagovat

no fuj:DDD ale á horory ráda:DDDtakže super

2 Dall-golien Dall-golien | Web | 21. ledna 2007 v 14:15 | Reagovat

Díky,já se snažil:-P

3 Dall-golien Dall-golien | Web | 21. ledna 2007 v 14:15 | Reagovat

Díky,já se snažil:-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama