TEĎ UŽ OPRAVDU

2. února 2008 v 17:35 | Dall-golien |  Harry Potter a Černá aliance
Od této chvíle budu psát jako dřív
 

Omlouvám se

17. listopadu 2007 v 18:50 | Dall-golien |  Harry Potter a Černá aliance
Omlouvám se za to, že jsem tak dlouho nic nenapsal, je mi to líto a od teď budu zaser psát co to jen půjde, váš Dall-golien

kapitola čtvrtá Albusovy dary

20. srpna 2007 v 21:45 | Dall-golien |  Harry Potter a Černá aliance
"Cože?"zajíkala se Hermiona.Harry jim vysvětlil co viděl.
"Ty hodiny mohli jít popředu"navrhl Ron.
"Ne,kdyby ano,tak už by tu Voldemort byl"nesouhlasil Fred.Harry se cítil odstrčený.Jakoby ho neposlouchali.Nechápali snad,že příjde Voldemort.Neměli už ani tř minuty.Harry se chtěl nadechnout a nějak je popohnal,ale tu to přišlo opět.Tma před očima,teď se však Harry objevil přímo na místě kde stojí.Byl však obklopen pěti Smrtijedy.Střílel kletby po rosprchnutých členů Řádu.Harry se otáčel okolo sebe a uviděl Lupina,jak střílí jednu kletbu za druhou po Snapeovi.
"Avada kedavra"vyslovil tuto kletbu Voldemortovým strašlivým hlasem.Zelené světlo zasáhlo Lupina.Zabil ho.Za chvíli se Harry opět ocitl před svými přáteli.
"Ne"vydechl."Zase,zase jsem to viděl.Byl jsem jím a zabil jsem Remuse"odechoval jakoby běžel závod.Potil se a měl strach.Bál se toho co viděl.Když se všichni dali do pohybu,Harry pochopil,že je musel opravdu přesvědčit.Harry stále koukal na hodinky.Za minutu bylo deset.Tonksová se strachy klepala,ale Lupin to nebral nijak vážně.
"Pospěžme si"zavrčel Moody,není to daleko.Harry opět očima sjel na hodinky.Bylo přesně deset.
"Zatraceně"zaklel,ale nikde nic.Ani náznak Voldemortových Smrtijedů.Ani Pána zla.
"Tady to je"řekl Moody.Harry vzhlédl.Spatřil nádhernou budovy.Byla mramorová a působila jako malý zámek.Po stranách křídel domu byly věže.Celé sídlo mělo dvě patra a přízemí."Je to zajištěné proti mudlům a všem kdo nejsou pozvaní"
PRÁSK!
Bylo to tady.Belatrix,Snape,Kalham,Goyl,Macner a další se objevili přímo před nimi.Harry stál jako přimražený.
"Pottere"křikl Moody a popadl Harryho za paži.Táhl ho asi další dva krkoky k sídlu a Harry ucítil něco jako vlnu,která do něj narazila.Moody ho pustil a vypláznul jazyk na Smrtijedy.Náhle se objevil Voldemort.Zdálo se,že všichni čekají jenom na něj.Když na ně něco zakřičel všichni se rozběhli vztříc Harrymu a ostatním.Ale jakmile se i oni dostali na úroveň oné vlny,snad padesát Fénixů,kteří se náhle objevili na místo té vlny,jim zabránílo ve vstupu.Vráželo do nich a odráželi vyslané kletby.
"Tohle je,Pottere,starodávná magie"zasmál se Moody a s radostí pozoroval jak Smrtijedi zuří."Kdysi takto zabespečil můj otec náš dům" Harry propadl úžasu.Ani smrticí kletba neprošla skrz.Také se Harry zasmál nad pomyšlením na malého Moodyho,který si hrál na písku před jejich domem.Nikdy si ho přžed tím takto nepředstavil,ani ho nenapadlo jak by vypadal jaho otec a nebo jeho matka.Také se zamyslel nad Moodyho věkem.
"Harry"zavolal na něj Ron."Pojď"
Harryho oči se na moment zahleděli do Voldemortových.Najednou ajkoby viděl smrt.Všechny vzpomínky se mu vyjevili v sekundě a zase zmizeli v nedohlednu.Obrátil se na podpadku a zmizel za Ronem ve dveřích náherného domu.Objevili se ve veliké předsíni.Byla tmavá.Všechny louče byly zhasnuté a ze svíček se pouze kouřilo.Okna byla zatažená hrubými závěsy z jakýmsi erbem.
"Lumos maxima"Hermionina hůlka se rosvítila a ozářila celou před sín.Harry zjistil,že stáli před dřevěným schodištěm.Na pravo byly velké masivní dveře a na levo byl jasnmý pohled do kuchyně.V pravém rohu byly další dveře,stejněš jako na protější straně.Na levo vedle kuchyně byla jídelna.
"Rone,Hermiono,Harry,Frede,George"vydechl povědomý hlas.Paní Weasleyová vyběhla z kuchyně.Byla o dost starší než si jí Harry pamatoval.Ovšem něco ho zarazilo.Když Hermiona říkala,že Ginny přemístila do Doupěte,kdo tam s ní je.Pan Wesley?Asi těžko.Možná že nějaký její příbuzný.
"Mami?"podivil se Ron a s nechutí snesl její obětí.Paní Wesleyová přiběhla k Harrymu a také ho objala.Ten zjistil,že je větší než ona a musel se k ní zohnout.
"Fleur,Bille,Charlie,jste všichni poranění,rychle se mnou a i vy Kingsley,Remusi,Nymfadoro"vybídla je.Všichni kdo měli nějaké poranění jí museli následovat po schodech.Harry šel jako poslední s Hermionou a Ronem.
"Když je Paní Wesleyová tady,kdo je s Ginny v Doupěti?"otázal se Harry.
"Nejspíš je Ginny tady,protože,když jsem byla v Doupěti,tak tam byla i Paní Wesleyová"řekla Hermiona.
"To jo,moc často jsme doma nebyly ani před rokem o prázdninách no a ještě před dalším rokem"zamyslel se Ron."Pořád jsme přecházeli z náměstí domů a zpátky"
Harry se zastavil a počkal,až byli z doslechu Moodyho,který kráčel před nimi.´Potom se opět dali do kroku.Přešli odpočívadlo a první patro.
"Věřili byste tomu,že tady Moody bydlí?"zeptal se Harry Rona a Hermiony.
"No,on tady vlastně nebydlí"řekl Ron."Taťka mi říkal,že má nějakou chajdu někde na samotě"
Všichni se zastavili.Paní Weasleyová je postavila do fronty a postupě jim ošetřovcala zranění.Když byl Harry naprosto uzdraven,Charlie ho zavedl po pokoje,který zdílel s Ronem.Harry se tam zabydlel.Koště si položil do rohu místnosti,kde na něj stále viděl.Do staré skříně si položil dvě trička,čtyři košile a hábit.Věděl,že už se do školy nevrátí,ale chtěl ho mít stále po ruce.Do nočního stolku,který byl na klíč,si strčil Pobertův plánek,falešný viteál s dopisem od R.A.B. a zrcátko Siriuse. Někdy se do něj díval a doufal,že se na něj zazubí Siriusova přátelská tvář.Nikdy se tomu však nestalo a Harrymu bylo opět smutno.Teď se však do zrecátka nedíval a šel pustit ven Hedviku.Za chvíli přišel otrávený Ron.Stále se šklebil a plival.
"Co je?"zeptal se Harry,kterého Ronova póza velmi pobavila.
"Kostirost"´vysvětlil jedním slovem Ron.
Když Rona přešla odporná chuť v ústech,začal si také vybalovat.Klec s Papušíkem si nechal na nočním stolku.Do skříně si dal pět oblečení a koště si položil vedle Harryho Kulového blesku.Netrvalo to ani pět minut a ozvalo se zaklepání.Harry otevřel a uviděl Hermionu s Lupinem v těsném závěsu.Oba dva vešli.
"Posaďte se"pobídl je Lupin.Všichni se posadili na Harryho postel.Lupin si sedl pro změnu na Ronovu,takže k nim byl čelem.
"Před dvěma dny přišel Ministerský vyřizovač posledních vůlí a dal mi čtyři věci,které jsou odkázané vám.Lupin vytáhl kousek papírů.
"Já,Albus Persival Wulfric Brian Brumbál odkazuji mím nejoblíbenějším studentům čtyři věci;Slečně Hermioně Grangerové odkazuji svůj poznámkový deník a doufám,že jí příjde vhod..."Lupin se odmlčel a vytáhl z jakéhosi koženého pytlíku kůží potažený blok.Harrymu došlo,že pytlík musí být očarovaný zvětšovacím kouzlem,protože jinak by se dovnitř takovýhle blok nedostal.Lupin blok podal Hermioně.
"Děkuju"zašeptala spíše ke vzpomínce na Brumbála,než k Lupinovi.
"...Panu Ronaldu Wesleyovi ze srdce věnuji prsten Godrika nebelvíra,který by mu měl přinést štěstí...."odpět odmlka.Lupin mu podal lesklý prsten ze zlata.Ron ho přijal s patřičnou hrdostí.Hermiona pouze odříkávala pusou slova:Prsten Godrika Nebelvíra.
".......a panu Harry Potterovi odkazuji dvě věci.Věci,které jsou mi snad nejblíže.Je to má hůlka a fénix Fowkes,který ho bude provázet na každém kroku i když o něm nebude vědět" Lupin vytáhl hůlku.Byla krásná přesně jakou si jí pamatoval.Potom Lupin zamumlal složité zaklínadlo,které si nikdo nezapamatoval a na Harryho rameni se se zábleskem zjevil veliký majestátný fénix.
"Takže,to je vše.Snídaně je za tři hodiny"usmál se a zmizel za dveřmi.

Kam dál

Reklama